Historie mladých hasičů a dorostu
První zmínky o dětech v hasičských sborech jsou již z přelomu století, kdy začínají vznikat jinošské hasičské čety. Roku 1836 bylo uvedeno v platnost usnesení, jak se mají děti chovat v případě ohně. Ale ani to nijak nepomohlo k rozšiřování jinošských skupin. Proto byl roku 1902 schválen návrh o tom, jak zřizovat jinošské hasičské skupiny. Obsahoval rady, že hasičské jednoty mohou přijímat chlapce od 15 let se souhlasem otce. Návrh se neujal už z toho důvodu, protože mladí neměli zájem o členství. Hlavní problém je v tom, že je nevhodná výstroj a výzbroj pro mladé hasiče, a ty to odrazuje. O několik let později se snižuje věková hranice přijímání mladých chlapců a to 14 let.
Dne 31. 3. 1939 vláda nařídila, že všechny spolky musí hlásit, že chtějí nadále vyvíjet svoji činnost, jinak že zanikají. 15. května 1939 oznámilo ministerstvo vnitra, že povolenou složkou v Protektorátu se stává Svaz českého hasičstva v Čechách a na Moravě se sídlem v Praze. V letech 1939 – 1944 byla vydána řada nařízení, která různým způsobem upravovala a omezovala činnost hasičských sborů. Péče o dorost však nezaostávala. V roce 1939 vyšla příručka pro vedoucí hasičského dorostu. Příručka přinesla organizační řád odborů dorostu a žactva dobrovolných hasičských sborů.Vliv podmínek, ve kterých se nacházelo české hasičstvo v době okupace, se přirozeně projevil na poklesu počtu členů žákovských a dorosteneckých družstev.
Mezi světovými válkami se přidali mladí hasiči do řad hasičských sborů, kde nahradili své padlé kolegy, a zároveň se starali o znovuobnovení pořádku v právě vzniklé republice. To byla ale veškerá práce s mladými hasiči v této době. Až v 30. letech se objevují zmínky o práci s dětmi (chlapci i dívkami) ve věku 8 – 14 a 14 – 18 let. Byla rozvíjena pořadová příprava, tělesná a branná výchova, hasičská a samaritánská výchova, rekreace a sport. V těchto letech se v sousedním Německu dostává k vládě Adolf Hitler se svými plány, na které hasičské sbory reagovaly větší přípravou svých členů v branné výchově.
Před začátkem 2. světové války se věkové kategorie rozdělily na děti od 6 – 14 let a od 14 – 17 let. Za 2. světové války vyšlo nařízení, které mělo velký dopad na hasičské sbory. Musely ze svých řad vyškrtnout všechny neárijské členy, změnil se pozdrav a bylo zakázáno nosit odznaky první republiky. Zbrojnice musí mít dvoujazyčný název. Proto se hasičské sbory věnovaly hlavně divadelní činnosti. Tento stav trval až do roku 1944, kdy byla divadelní představení zakázána. Po skončení druhé světové války bylo nutné co nejrychleji oživit prořídlé hasičské sbory.
V roce 1945 byla zřízena i dorostová komise. Tato komise měla za úkol vykonávat všechny administrativní práce související s činností dorostu, zpracovat cvičební a služební řád dorostu a žactva dobrovolných hasičských sborů, zavést jednotný stejnokroj, zabezpečit nábor dorostu a vycvičit dostatečný počet jejich vedoucích. Pro získávání nových členů byla nutná i spolupráce s řediteli škol, děti navštěvovaly hasičské zbrojnice, seznamovaly se s hasičským povoláním a posláním. Existovala i spolupráce mezi hasičskými jednotami a tělovýchovnými spolky, jakým byly Sokol nebo Junák.
V roce 1968 byla ústředním výborem ČSPO (Československý svaz požární ochrany) zřízena organizace Mladý požárník ČSPO. V oddílech mladých požárníků byly zřízeny dětské kategorie 8 – 13 let a 13 - 15 let a dorost ve věku 15 - 18 let. V roce 1970 byla organizace Mladý požárník ČSPO sloučena s Pionýrskou organizací nově ustaveného Socialistického svazu mládeže.
Od této doby byla práce s mladými hasiči stále intenzivnější. Konala se různá školení vedoucích mladých hasičů, neustále vznikaly nové směrnice, jak s dětmi pracovat. Práce se zaměřovala už i na děti v mateřských školách. Sbory se zúčastňovaly i mezinárodních soutěží. Čím dál více sbory organizovaly pro děti besedy, výstavy hasičských výstrojí, výzbrojí a techniky, ukázky účinků hasičské techniky a prostředků na základních školách a letních táborech.
V roce 1972 rozhodnutím ČSPO zaniká hra Partyzánský samopal a vzniká celostátní sportovně branná hra PLAMEN. Jejím posláním bylo rozvíjet dětské znalosti, vědomosti a návyky v jednotlivých oblastech specifické činnosti požární ochrany. Hra Plamen prošla za dobu svého trvání celou řadou změn. Od svého založení plnila a plní dodnes svou funkci jednak tím, že motivuje děti k získání odborných dovedností v požárně – technických disciplínách, ale také tím, že se soutěží v celoroční všestranné činnosti kolektivů. Hra Plamen zahrnovala znalostní test, který se zaměřoval na oblast hasičské historie, historie státu a budování socialismu. Test měl svá úskalí v tom, že vedoucí dětem historii nevyprávěli, ale jen je učili správné odpovědi. Největší částí hry Plamen byla práce s hasičskou technikou, tedy s hadicemi, znalost a použití proudnic, motorové stříkačky, hasicích přístrojů apod.… Děti mohly získat i odznaky znalostí a zdatností. Hra Plamen se vyvíjela, měnily se disciplíny. Některé přetrvaly dodnes, některé se vyřadily úplně, jako například shazování kuželek hadicí, některé jsou relativně nové, například požární útok a štafeta CTIF.
V současné době je vyhlašovatelem všech soutěží hry Plamen v České republice SH ČMS. Zúčastnit se mohou nejméně devítičlenné kolektivy mladých hasičů bez rozdílů pohlaví ve věku do 15 let. Doporučený vstupní věk je 6 let. V okresních kolech se mohou zúčastnit kolektivy s menším počtem členů (nejméně 5). Hodnocení těchto
Složení rady:
vedocí rady Petr Kostrůnek SDH O.N.Ves
zast. vedoucího Ing. Lukáš Snopek Ph.D. SDH Salaš